Šumavské chalupy
Napsal dne 30. 10. 2011 uživatel lenka.mocova
Mezi lidmi se stále ještě říká, že člověk může žít všude. Něco málo pravdy na tom určitě bude. Lidé u nás však mají vytvořené určité vazby a hlavně vztah k místům, kde se narodili. Je tedy zcela běžné, že v jednom domě žije rodina po celé generace.
Mezi lidmi se stále ještě říká, že člověk může žít všude. Něco málo pravdy na tom určitě bude. Lidé u nás však mají vytvořené určité vazby a hlavně vztah k místům, kde se narodili. Je tedy zcela běžné, že v jednom domě žije rodina po celé generace.
Mnozí si vytvořili vztah ke svému místu, protože zde žije jejich blízká i vzdálená rodina a oni si nedovedou představit, že by byli od svých blízkých odloučeni. Mají také svoje zvyky, kulturu, zkrátka se cítí dobře doma.
Šumava je tajemná a poetická a kdo jen jednou na Šumavě byl, často se i rád vrací. Šumavské chalupy jsou rozseté po kraji, jsou místem poklidu , v zimě zachumlané a majíc každá svoji historii.
Velmi výstižně celou situaci popisuje ve své knize Šumava chalupy Mgr. Hubený. Knize stojí:
„Domy nejsou neživé předměty – pokud v nich žijí lidé. Má-li dům obyvatele, je jako tělo osídlené duší. Dýchá, hřeje, vnímá své okolí. Je-li zraněn, časem ránu zacelí. Dívá se svými okny a dokonce někdy dříve, jindy později se obklopuje jinými domky, jakoby odděloval část svého těla a množil se…..“
Domy jsou jako lidé. Člověk si tak plní svoje sny. A podstatné je, že takový dům staví z lásky. A tak šumavské domy vytvořily novou podobu, která nese trochu znaky alpské, trochu slovanské, ale právě tato podoba je ta pravá Šumavská. Staré pohlednice Šumavy vyprávějí, že před stopadesáti lety převládly na Šumavě ony typické šumavské domy, jaké si dnes můžeme ještě na Šumavě ukazovat.
Alpské domy poznáme podle nízkých a plochých střech, dříve pokrytých velkými kameny. Pod těmito střechami bývají často alespoň naznačeny dvě souběžné řady místností, někdy oddělené chodbou prostupující celým domem. Slovanské domy měly zase naopak střechy hodně strmé, často opatřené polovalbou. Místnosti pak tvořily jen jednu řadu a do domu se vstupovalo vždy z boku. Jejich křížením jsou šumavské rozlehlé domy se středním sklonem střechy, často s velkou strmou polovalbou.
Diskuse
Nejsou k dispozici žádné příspěvky
Podělte se s ostatními
